Co dnes ženy potřebují, aby jim bylo dobře? (odpovědi z GW4W akcelerátoru)

Přestože dnešní moderní ženy již nemusí stát jen u plotny, mohou volit a na sobě nosit téměř cokoliv, podle World Economic Fora bude trvat ještě dalších 100 let, než si budou ženy a muži v západní společnosti rovni. Navíc, úspěch moderních žen v osobním i profesím životě s sebou bohužel často nese takzvaný „Super-woman syndrom“, tedy syndrom super-ženy.

Super-žena, znáte ji?

To je ta, která zvládá být milující matkou pro své děti, podporující manželkou pro svého muže, pečlivou uklízečkou svého domu, ale také je zodpovědná ve své práci, podporuje své kolegy, je zdrojem kreativních nápadů pro nové projekty. Když tohle zvládne, ještě vyzvedne děti ze školy, rozveze je do kroužků a ve volných chvílích se zapojí do nějaké charitativní nebo komunitní akce a/nebo si najde čas na setkání se svými přáteli a rodinou. Plus, u toho bude ještě krásná a štíhlá.

Možná takovou ženu znáte z vyprávění, z televizní reklamy, ze stránek Forbesu nebo (pokud jste žena) možná ji máte ve své hlavě jako obraz toho, jak by váš den a váš život měl vypadat. Z toho pak vznikají ony žaludeční neurózy způsobené pocitem, co děláme není dost dobré. Že bychom pro dobro svých dětí, své rodiny, kariéry nebo světa měly udělat ještě něco jiného, než jsme dnes stihly. Ale co?

„Mám čtyři syny a podnikám. Můj dům není dokonale uklizený a se svými dětmi jsem nedělala všechny kreativní aktivity, které dělají matky na plný úvazek. Pro své děti jsem ale byla spokojenou matkou, a to bylo pro mě nejdůležitější.“ ~ GW4W panelist

V diskusi zaznělo, že obraz super-ženy je nám vkládán do hlavy od malička. V mnoha variacích dívkám i chlapcům vyprávíme o nějakém ideálu muže a ženy, nebo spíše jim ukazujeme, jak by se měli v budoucnosti chovat. Tento nepříliš jasný návod se pak stává mnohahlavou saní, která je v kontextu každodenního života neuspokojitelná.

„Svým dcerám a vnučkám říkáme, aby se naučily být samostatné a uměly se samy o sebe postarat.  Klukům toto neříkáme, ale měli bychom. I oni by měli umět uvařit a vyprat. K tomu všemu bychom jim měli také říkat, aby dělali v první řadě to, co jim dělá radost.“ ~ GW4W panelist

„Dělat, co mi dělá radost“ z (mého) wellness pohledu znamená uvědomit si, co je v danou chvíli důležité a dobré pro mě a mé okolí či danou situaci, a kde jsou a kde končí mé možnosti s tím něco udělat. Uvědomit si, přiznat si a ocenit vlastní limity je jedním z klíčů ke spokojenosti. Když se snažím udělat víc, než mohu, snažím se být super-ženou, není to dlouhodobě dobré pro mě ani pro ostatní.

Ženy a muži nejsou stejní, ale jsou si rovni

Často tedy bojujeme s myšlenkami ve vlastní hlavě. Dnes na sobě může přeci každý ještě trochu „zapracovat“, být více efektivní a produktivní a všechno nakonec stihnout i šibeničním termínu! K dispozici je nepřeberné množství technik, triků a postupů, které dnešní věda nabízí a společnost očekává. A tak super-ženy možná odpoví efektivněji na několik dalších emailů nebo v supermarketu nakoupí rychleji než ostatní.

Na druhou stranu však s větší efektivitou přicházíme o veskrze ženskou dovednost vnímat situaci z celkového nadhledu a současně s citlivostí pro malý detail. V tom úplném obrazu jsou totiž ženy schopny najít, co je „opravdu důležité“ a využít veškerý dostupný čas, dovednosti a možnosti, aby „to“ udělaly s láskou a péčí (a ten zbytek nechaly plavat). K tomu ale potřebují trochu prostoru samy pro sebe, aby si mohly uvědomit svou jedinečnost a mohly ji použít.

Toto je dovednost, kterou bychom mohli kultivovat v nové generaci žen. Nedělat z nich mužatky, které zvládnou všechno stejně dobře jako chlapi, a ještě u toho porodí, vychovají a zajistí rodinu. Myslím, že nepotřebujeme další generaci silných žen. Radši bych viděla vyrůstat generaci laskavých žen, které s veškerou svou silou mohou stát mužům po boku a společně s nimi dělat to, co je důležité a dělá svět o trochu lepším.

Jak tedy oslavovat ženy? Tancujte!

„Nechci se bít o slovo, protože jsem jediná žena mezi muži, ani nechci být ze stejného důvodu stavěna na piedestal. Chci být slyšet čistě proto, že jsem člověk, který chce něco říct.“ ~ GW4W panelist

Zrovnoprávnění žen není jen o tom, aby častěji zastávaly vlivné pozice v politice nebo ve středním a vyšším managementu (jak je tomu v někerých zemích, kde firmy musí naplnit dané kvóty žen na pracovišti). Možná dnes nejde tolik o kvantitu, jako o kvalitu. 

Proto byl podtitul jedné z panelových diskusí „From diversity to inclusion“, tedy od „diverzity k inkluzi“. Věřím, že pro mnohé mohou být tyto pojmy neznámé nebo totožné, a proto tento článek ukončím citátem, kterým moderátorka diskusi uvedla: „Diversity is being invited to a party, inclusion is being invited to dance.“ Českými slovy, diverzita znamená dostat pozvánku na párty, inkluze je být vyzvána k tanci.

Popřála bych tedy všem generacím žen, těm stávajícím i budoucím, aby se svými muži mohly více a častěji tancovat, a to doma i v práci. A aby se naučily tancovat i s dalšími ženami, byly si partnerkami, ne soupeřkami.

 

Diskuse: Co potřebují české ženy, aby jim bylo dobře?

Na to jsem se zeptala na FB. Tady je příspěvek, ke kterému můžete přidat i váš pohled. Díky!

 

Celebrate Women byla událost organizovaná ve spolupráci Global Women for Well-being (GW4W) a Personal Touch Fitness, která se konala 6. března 2019 v londýnském Willis Towers Watson u příležitosti oslavy mezinárodního dne žen. Bylo mi ctí se potkat a sdílet myšlenky s Chris Andrews, Mim Senft, René Bujardem, Jummy Okoya, Philippou Johnson, Karolinou Olofsson, Laurou Dinsmore, Fabienne Jacquet a mojí mámou.